Biografie

ELVIS AARON PRESLEY
(8. ledna 1935 – 16. srpna 1977)

Elvis Aaron Presley, známý po celém světě jenom jako Elvis, je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností populární hudby a pop-kultury dvacátého století. Svým stylem, který jedinečně kombinoval nejrůznější a na první pohled hodně vzdálené hudební vlivy, navěky změnil obraz americké hudby. V procesu hudební revoluce, která znamenala klíčovou změnu v celosvětové kulturní transformaci, sehrál podstatnou roli.

Elvis měl nezkrotnou vášeň pro nejrůznější hudební žánry. Hudební vlivy, které ho podstatně ovlivnily, zahrnují popové balady a country music, stejně jako gospelovou hudbu, kterou slýchal v kostele a během vystoupení gospelových sborů, která rád navštěvoval. K tomu je nutné připočíst
i černou rhythm and bluesovou muziku, kterou jako teenager nadšeně absorboval na dnes historické Beatle Strett v Memphisu. Měl jedinou touhu – vzít veškerou muziku, která ho ovlivnila, a udělat z ní vlastní hudební styl. Nikdo nedokázal odhadnout, do jaké míry dokáže Elvis svou ambici naplnit a nakolik se jeho snaha odrazí na hudební scéně a na společnosti. Prostě namíchal nejrůznější hudební vlivy a vytvořil z nich zcela nový sound a styl, který předtím nikdo neslyšel ani neviděl. Stal se první opravdovou rokenrolovou ikonou a nové generaci představil nový hudební styl, který okamžitě začala brát za svůj.

Elvisova kariéra měla své vrcholy i propady, ale existují dvě zcela klíčová období hudební historie: 1955 – 1956, kdy si Elvis získal americké i mezinárodní uznání jako průkopník nového hudebního stylu spojujícího různé hudební žánry. A pak jsou to léta sedmdesátá, kdy si – po předchozích dvou návratech na scénu – získal díky častému koncertování a výjimečnosti své pódiové prezentace postavení ikony.

Dnes, dvaatřicet let po smrti, zůstává Elvis Presley neoddiskutovatelným a nikým neohrožovaným Králem rokenrolu (mimochodem, King of Rock and Roll je registrovaná značka společnosti Elvis Presley Enterprises).

Elvisova kariéra se nezrodila s narozením rokenrolu. Na své ranné nahrávky u firmy Sun Records Sama Phillipse v Memphisu totiž v roce 1954 nazpíval výhradně balady. U Phillipse tím zcela propadl, protože ten se domníval, že mladý muž ve studiu je jen další kopie uhlazených interpretů, jakými v té době byli Eddie Fischer, Dean Martin, Johnny Ray, kteří představovali kategorii dobových sentimentálních zpěváků. Když Elvis jen tak „blbnul“ v přestávce mezi jednotlivými nahrávkami, zazpíval mimo jiné zcela neučesanou a syrovou verzi skladby bluesmana Arthura Crudupa „That´s all right“. A bylo to najednou něco jako zjevení! Bílý interpret zpívající černou muziku! To bylo přesně to, na co Sam Phillips už dlouho čekal a čemu chtěl pomoci na svět!

Sound, který Elvis vytvořil v létech 1954 – 1955, tedy předtím, než triumfálně vtrhnul jako uragán na hudební scénu, byl zcela revoluční. Ve svých ranných vystoupeních, přidával Elvis rhythm and blues do country muziky a naopak, a míchal do sebe nejrůznější hudební žánry, které měly do té doby k sobě na míle daleko. Elvis, které v té době sklízel kritiku za to, že bourá hranice mezi zcela nezávislým a sofistikovaným popem, country a rhythm and blues, přitom jako průkopník dláždil cestu úplně novému hudebnímu žánru, který je dnes známý po celém světě pod názvem rokenrol.

V roce 1956 už byl Elvis velkou americkou hvězdou a neformálním, leč všeobecně uznávaným vůdcem rokenrolového hnutí. V listopadu 1955 Elvis přešel od lokální nahrávací společnosti Sun Records ke společnosti RCA, což byla nutná změna k tomu, aby se prosadil v celoamerickém měřítku. V roce 1956 vyšel singl „Hound Dog“, kterým Elvis potvrdil postavení rokenrolu coby nejnovějšího hudebního žánru. Ale nebyl to pouze sound Elvisových prvních nahrávek u RCA. Elvis totiž nadále pokračoval v syntéze hudebních žánrů, které ho lákaly a vzrušovaly, včetně popu, rhythm and blues a gospelu – to všechno se totiž objevovalo v jeho tehdejších nahrávkách. Také díky tomu dosáhl takového úspěchu, jako do té doby žádný interpret. Jeho první album u RCA, nazvané prostě Elvis Presley, bylo po deset týdnů na první místě celoamerické albové hitparády a stalo se v té době vůbec nejprodávanějším albem dosavadní historie tohoto žebříčku. A aby toho nebylo málo, Elvisovy singly obsadily první místo singlové hitparády na dlouhých čtyřiadvacet týdnů! V roce 1956 se mohl Elvis pochlubit deseti singly v přehledu Top 100 nejprodávanějších nahrávek všech žánrů a všech dob. Ale byl to rokenrol, který mu přinesl na jedné straně uznání, na druhé nemilosrdné odsouzení.

Nový rokenrolový styl, reprezentovaný v první řadě Elvisem, se stal katalyzátorem změn. Nová ikona nové doby, Elvis, uhranula mládež padesátých let – mladou, neklidnou generaci, která hledala alternativu k hudbě svých rodičů – stylem a žánrem, který začala okamžitě považovat za svůj. Elvisova hudba, nahony vzdálená srdceryvným baladám, které do té doby dominovaly hudební scéně, nabídla mladým fanouškům čerstvý hudební styl, který zrovna hledali. Samozřejmě, Elvisovi kritici – mezi nimi rodiče, média a známí interpreti – označovali zpěváka za zvráceného, rebelujícího a nebezpečného. Ale Elvis se přitom nevěnoval hudbě proto, aby inicioval nějakou společenskou změnu či vyvolal hudební revoluci. Chtěl svou hudbou způsobit jediné: pobavit.

Rokenrolová revoluce začala ztrácet na síle v roce 1958, kdy byl Elvis odveden do armády, což však nemělo příčinnou souvislost. Během jeho vojenské služby totiž firma RCA vydala pět Elvisových singlů. Ale popularita rokenrolu klesala prostě proto, že se žánr do značné míry vyčerpal a hudební příznivci byli vystaveni nové hudbě. Poté, co byl Elvis z armády propuštěn (1960), se jeho hudební styl změnil. Jeho první „poarmádní“ album „Elvis is back“ naznačilo, že má Elvis svůj hlas pod větší kontrolou, že během dvouleté vojenské služby jeho vokál „dospěl“. Navíc, v kombinaci s moderní nahrávací technikou zněl Elvis daleko lépe než kdykoliv předtím. Na novém albu se tak po dvouleté nahrávací pauze představil nejen s očekávaným rokenrolem, ale také s rhythm and blues, popem a gospelem.

Jako doplněk ke své hudební vášni planul Elvis rovněž touhou stát se hercem. Jeho manažer, plukovník Tom Parker, tento jeho sen sice všemožně podporoval, ale Elvis se chtěl stát hercem dramatickým. A v tom byla ta potíž. Publikum ho totiž chtělo vidět pouze v roli zpěváka. To nakonec způsobilo, že získával pouze role hlavně v nezávazných romantických hudebních filmech, což ho nijak neuspokojilo. Během šedesátých let se však souběžně věnoval jak hudební, tak filmové kariéře. Zatímco Elvisova filmová kariéra se měla docela k světu a jeho filmy slavily úspěch, hudba, kterou nahrával pro své filmy, byla vesměs velkým rozčarováním. Aby se toho Elvis vyvaroval, začal znovu nahrávat desky zcela nezávislé na jeho filmové kariéře.

V letech 1961 – 1968 měla Elvisova filmová i hudební kariéra relativní úspěch. S přibývajícím časem, samozřejmě, začal zájem o Elvise opadat. Navíc, jeho hudba už nadále nepřinášela takovou originalitu a spontaneitu jako jeho ranné nahrávky. Ruku v ruce s tím zachvátila v roce 1963 svět britská hudební invaze, která připomínala Elvisův nástup v padesátých letech. Britské skupiny jako Beatles a Rolling Stones, američtí Doors či zpívající autoři typu Boba Dylana, začali být čerstvou alternativou pro novou mladou posluchačkou generaci.

V roce 1968, kdy Evis ohlásil plnohodnotný comeback, se tohle všechno změnilo. Původně jednorázová vánoční televizní comebacková show „Elvis“ katapultovala Elvisovu kariéru zpět do závratných výšin. Repertoár složený z jeho rokenrolové klasiky a několika nových písní, to vše umocněné Elvisovou imagí z dávných dob, vyvolalo naprosté nadšení. Celý v černé kůži, Elvis opět vyzařoval stejné charisma a nezkrotnou energii jako před deseti lety. Jeho strhující pódiový výkon doslova ohromil diváky, kteří už skoro zapomněli na jeho někdejší dynamickou výbušnost. Vlna příznivých reakcí a přízeň kritiky způsobily, že Elvis bezmála po deseti letech začal znovu pořádně přemýšlet o svých nahrávkách a hudební kariéře.

Elvis dal vale countryovým a nasládlým nahrávacím studií v Nashvillu, kde byl doslova „doma“ v letech 1960 – 1968. Měsíc poté, co se v televizi vysílal jeho vánoční speciál „Elvis“, začal nahrávat nové album. V Memphisu. Navíc dal dohromady novou doprovodnou kapelu, od které si sliboval nový a neoposlouchaný zvuk.
Znovu, po všech těch letech, odmítl Elvis jakákoliv hudební omezení, žánrové a stylové hranice, a začal nahrávat zcela unikátní desku. Podobnou hudbě, které se věnoval před tím, než narukoval do armády. Album „From Elvis in Memphis“ (1969) opět oscilovalo mezi několika hudebními žánry. V podstatě, tohle jediné Elvisovo album reprezentovalo Elvise v úloze dvanácti různých hudebních osobností. Z alba vzešly dva singlové hity ( „In the Ghetto“ a „Suspicious Minds“) a jeho hudba přinesla dospělé textové obrazy často spjaté se společenským poselstvím.

Elvis vstoupil do další úspěšné fáze své kariéry. Díky televiznímu speciálu 1968 „Elvis“ se znovu setkal se vstřícnou reakcí publika, což postrádal během let strávených před kamerami hollywoodských filmařů. V srpnu roku 1969 se Elvis vrátil na koncertní pódium, když obnovil svá pódiová vystoupení beznadějně vyprodaným čtyřtýdenním angažmá v lasvegaském hotelu International. V té době Elvisovo hostování v hotelu International Las Vegas překonalo všechny dosavadní návštěvnické rekordy. Po obrovském úspěchu musel Elvis ještě několik představení přidat a poté následovala triumfální koncertní šnůra po Spojených státech. Přitom Elvis stačil i nahrávat desky – a jeho singly či alba se znovu prodávaly po milonech.

V lednu 1973 se Elvis znovu nesmazatelně zapsal do historie hudebního průmyslu, televize i zábavy – a současně potvrdil své výjimečné mezinárodní postavení. Jeho satelitem přenášený televizní speciál „Elvis: Aloha from Hawaii via Satelite“ totiž sledovala více než miliarda diváků ve čtyřiceti zemích světa.

Na sklonku své kariéry Elvis miloval živá vystoupení, ale přestala ho bavit práce v nahrávacím studiu. Dával přednost tomu nahrávat doma. Popravdě řečeno, vlastně nikdy nebyl v nashvillském studiu, kde se v lednu 1977 uskutečnily jeho poslední nahrávací frekvence. Tam se jenom definitivně dokončovaly nahrávky, jejichž vokální party Elvis pořídil ve svém domácím nahrávacím studiu. Elvis ztrácel o hudbu zájem, začínala ho nudit, marně hledal nové výzvy. Měl pocit, že všechno, co chtěl hudebnímu světu říct a předat, už udělal. S tím šly ruku v ruce jeho vleklé zdravotní problémy a s nimi stále výraznější závislost na nejrůznějších (byť lékařem předepisovaných) medikamentech.

Navzdory tragickému závěru života a nečekanému konci kariéry je Elvisův příspěvek hudební historii zcela podstatný. Je jedinou osobností, které se až dosud dostalo té cti vstoupit hned do všech tří prestižních Síní slávy (Hall of Fame rokenrolu, country a gospelu). Prodeje desek jen ve Spojených státech mu přinesly Zlaté, Platinové a multiPlatinové trofeje za 140 různých alb a singlů, čímž zdaleka překonal všechny další interprety. Rok 2002, pětadvacet let po Elvisově smrti, se stal paradoxně jedním z nejúspěšnějších v celé jeho kariéře. Kompilace „Elvis 30 No. 1 Hits“ se stala vůbec nejrychleji prodávaným albem jeho kariéry, když se jí během několika měsíců prodalo devět milionů exemplářů. Album obsadilo první příčku albových hitparád ve 26 zemích světa a jedním z nejúspěšnějších singlů onoho roku se stal remix Elvisovy nahrávky „A Little Less Conversation“, o který se postaral JXL.

Dvaatřicet let po smrti Krále rokenrolu je tedy zcela jasné, že Elvis Aaron Presley zůstává jednou z nejvlivnějších osobností americké hudby a populární kultury. I přicházející generace, napříč sociálnímu vrstvami, mu zcela spontánně přiznávají trvalé místo v americké i světové hudební historii.

Visit ELVIS social networks